Nový svazový osobák
Netřeba se bahna bát.
Na konci léta jsem měl naplánovanou výpravu s Mírou na Pálavu, kde jsme si chtěli porovnat síly s větrem a pálavskými monstry. Bohužel, ne vše se odehrávalo, jak jsme si vysnili a kvůli rozbité dodávce jsme se s bráchou nedokázali zabalit na týdenní výpravu do osobního auta a dost nás mrzelo, že výpravu musíme odložit. Každopádně vše jsme měli připraveno a hledali jsme alternativu, kam se vydáme a nebudeme potřebovat takové množství vybavení. Nakonec padla volba na nedalekou pískovnu v jižních Čechách. I tak, když jsme zabalili vše potřebné, tak nám ještě dost věcí zůstalo ležet na podlaze v garáži. Co se dalo dělat, hold jsme se rozhodli, že věci dovezeme na dvakrát, a tak se i stalo. Jakmile jsme se nastěhovali na kouzelné místo na břehu, tak začaly veškeré přípravy, co každý zná.
Každopádně výprava se odehrávala zrovna v období, kdy dozrávaly mirabelky a měli jsme připraveno i dost partiklu, tak volba byla jasná, zkusíme přelstít nějaké to ruské torpédo. Bohužel nám nepřálo počasí a bylo celkem chladno a to nebylo nic v čem si amuři libují. Jako nástrahu jsem zvolil ananasovou plovku a zasypal jsem ji dvěma kbelíky partiklu z řepky, tygříku a kukuřice plus pěknou dávku sladkých bobulí. Celou tuto sestavu jsem pokládal na mělkou pískovou lavici, bohužel jen se záběrem od menších kapříku. Druhý prut byla jasná volba, která mi na žádné výpravě nesmí chybět a tou je Exotic. Tento prut jsem pokládal poblíž potopeného stromu. Tam se mi záběry podařilo dělat takřka s pravidelností. Takto uplynuly dva dny. Ze začátku více chytal brácha a měl i větší ryby, ale pak jsem po telefonátu s Mírou trochu změnil strategii. Prut, který jsem líčil na rusáka, jsem položil o cca 15 m dál pod písečnou lavici do větší hloubky, kde se nacházela jemná vrstva bahna. Stále jsem držel lovnou strategii s ananasovou plovku a zasypávat jí partiklem. Takto jsem místo změnil někdy kolem poledne. Záběry ustali, ale na doporučení jsem místu věřil a udělal jsem dobře.
Během odpoledne to moc nebralo a tak jsme s bráchou vedli debatu s rybářskou tématikou a v hlavě mi utkvěla věta, kdy mi brácha říkal: „Přál bych ti nějakou mambu, zasloužil by sis ji konečně“. Jeho přání bylo vyslyšeno. V podvečer, kdy se pomalu začalo blížit k západu slunce, se rozezněl můj pravý prut s popkou. Přiběhl jsem k němu, zasekl a ucítil pro mě neznámí odpor. Ryba se se mou vůbec nebavila a pádila kamsi do pryč. Brácha rychle přistavil člun a naložil našeho hafana. Vyrazili jsme za rybou a já doufal, že si to nenamíří do první vázky. Poštěstilo se a my se dostali nad rybu a mohl začít vyrovnaný souboj. Když jsme rybu poprvé viděli na hladině, tak nám byli jasně, že se jedná o jednoho ze zdejších mohykánů. Souboj probíhal snad 20 minut a kapří drobek nás pěkně povozil. Největší zážitek z toho měla naše fenka Charlie, která polykala každé šplouchnutí plnými doušky a sledovala, jak vlasec prořezává hladinu. Když kapr udělal už xtou otočku na hladině, začínal jsem se bát, aby se nevyřízl. Naštěstí háčky ridgemonkey nezklamaly a ryba zůstala, kde měla. Když jsme ji podebrali, tak propukla neutuchající radost a já věděl, že kapr nebude mít daleko k 20 kilogramům. Jakmile jsme se s rybou vrátili na břeh a vážili jí, tak se váha zastavila na hodnotě 18,3 kg. Bylo to malé zklamání, tiše jsem doufal, že se váha přehoupne přes dvaceti kilogramovou hranici, ale to byla jen chvilková myšlenka, protože jsem věděl, že mám nový osobáček. Do konce výpravy jsme ještě nějaké kapry pochytali, ale tohoto drobka už žádný netrumfnul.
Jako hlavní poselství z této výpravy si odnáším, že je třeba se nebát bahna na dně a hlavně věřit tomu co dělám. Každopádně toto by nebylo možné bez produktu z kuchyně našeho šéfkuchaře a tím mu patří moje díky.
U další zprávy na viděnou. Martin Voves
https://www.ltbaits.cz/lt-bait-pop-up-boilies-fine-pineapple-40g/
https://www.ltbaits.cz/lt-baits-boilie-exotic-squid/
